Dnes jsou Vánoce. Téměř všude po celé zemi by většina domácností měla být v závěrečné fázi příprav na večerní hostinu a oslavu. Stoly jsou prostřené a vyzdobené, vánoční stromeček je rozsvícený, doprovázený úžasnými dekoracemi. Je tu vůně dobrého jídla, sušenek a horké čokolády. I když venku mrzne, uvnitř je útulno a teplo. Nabízí se však otázka: Opravdu se to děje téměř všude?
Právě jsem si pročítal loňský vánoční článek v rámci přípravy na tento. Před rokem jsem si stěžoval na rozpolcenost našich společností, zejména v kontextu sociálních médií a pandemie. Odnaučili jsme se podstatu „my“, místo toho velmi často vládne „já“. Z mého pohledu vlastně loňský článek neztratil nic ze své aktuálnosti. Když si jen na vteřinu vzpomenu na Twitter, jeho nového majitele a jeho zvláštnosti, vypaří se ve mně jakékoli vánoční kouzlo. Letošní ročník má být však o něčem jiném.
2022 – Zcela nová situace pro nás všechny.
Nedávno se mi při úklidu dostal do rukou starý časopis z prosince 2019. V té době byl NextPit jen velmi čerstvý a já jsem se s insolvencí AndroidPIT tak nějak ještě osobně potýkal. Když jsem byl v té době v obchodě s časopisy, zaujala mě obálka časopisu Der Spiegel. Bylo to poslední číslo roku a také poslední číslo desetiletí. Na obálce byla burleskní žena, bylo tam zlato a spousta dalších předmětů, které měly dýchat luxusem, veselou náladou a pozitivitou.
“Nová dvacátá léta,” řekl Spiegel a zeptal se: “Jak zlaté bude nadcházející desetiletí?” Pamatuji si, jak moc jsem tehdy vlastně toužil po dobrých zprávách. Insolvence byla právě ukončena a ze zbývajících kolegů odcházel každý měsíc jeden člověk za druhým. Nějak jsem toužil po zlaté dekádě, nějaké stabilitě a klidu.
Vše dopadlo jinak a do zlata to bohužel mělo daleko. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. V neděli pozdě večer v taxíku na cestě sem do naší kanceláře NextPit, abychom s přáteli a kolegy sledovali Superbowl, jsem v únoru 2020 poprvé slyšel, že zlověstný virus z Číny by se pravděpodobně také mohl dostat sem do Evropy. . Zbytek je historie: miliony mrtvých lidí, mnoho lidí žijících s trvalými škodami způsobenými dlouhým Covidem, uzamčení, narušené dodavatelské řetězce, rozdělené společnosti, seznam pokračuje….
Jak by se věci mohly ještě zhoršit? To je snadné, co kdyby se velitel rozhodl rozpoutat válku v Evropě a už tak složitou situaci pro mnohé mnohem zhoršit?
Vánoce: svátek lásky! Letos bohužel ne.
Pandemie v Evropě je přinejmenším na ústupu, ale zlatou éru z toho neudělá. Pandemii vystřídal nedostatek energie, vysoká inflace, strach z další eskalace, výpadky proudu a studené domovy.
Znovu se mi vybaví to „my“. Krátce po vypuknutí války jsem byl na berlínském hlavním nádraží. Přijely tisíce Ukrajinek, často s dětmi. Většina z nich neměla víc než dva nebo tři pytlíky, děti si stříhaly plyšového medvídka pod rukama. Pohledy v jejich očích byly pro mě deprimující: Samozřejmě, že se také ulevilo, že jsou nyní v bezpečí. Ale na jejich tvářích bylo vidět i obavy a nejistotu.
Vidět tolik lidí, jako je tato – vyhnané ze svých domovů, aniž by věděli, jak se mají ti, kteří tu zůstali, aniž by možná věděli, zda je ještě někdy můžeme spatřit, nebo zda je vesnice, ve které předtím strávil celý život, stále ještě stojící.
Válka se nás přímo dotkla i tady ve střední Evropě. Rusko nám prakticky úplně zastavilo dodávky plynu a chtělo na nás tlačit. Na mnoha místech to dopadlo dobře. Je to jistě menšina, ale přesto: Jak často jsem slyšel, že to není naše válka, a proto se nechce zamrznout, nebo že jsou v ohrožení lokality Německo, Francie a Evropa obecně?
Kdo by chtěl zmrznout? Když píšu tyto řádky, venku je -7 stupňů a uvnitř 21 stupňů. Jistě, ceny za plyn a elektřinu raketově vzrostly jako mnoho jiných věcí. To ovlivnilo spoustu lidí v naší zemi. Je třeba jim pomoci, a to naléhavě! Nejde o to, že by nás to s rodinou neovlivnilo nebo to zatížilo. Pár věcí si ale můžete udělat sami, aby vás ceny nezasáhly plnou silou: Výměna termostatů v naší domácnosti za chytré ovladače nám vedla ke snížení spotřeby energie o více než 30 %.
Přitom nedaleko odtud zuří válka, v níž jsou lidem krutě odebrány životy, jejich blízcí, střecha nad hlavou, zaměstnání i vyhlídky.
Co však tito lidé neztratili, je jejich odvaha, naděje a smysl pro soudržnost.
Nechci teď říkat, že tyto vlastnosti můžeme kopírovat. To by bylo nebezpečně troufalé. Myslím si však, že bychom stále měli mít na paměti, že i přes všechny problémy se máme mnohem lépe, než jsou nyní pravděpodobně miliony Ukrajinců.
Celý tým NextPit přeje vám a vašim rodinám veselé Vánoce, hodně štěstí a zdraví a pro nás všechny brzy mír! Nemusí to být zlatá dekáda, ale trocha klidu a spokojenosti by byl hezký začátek.